Kaizen znamená v japonštině “zlepšování se”. Možná máte z toho neustálého růstu a sebezdokonalování už trochu osypky, ale tohle je fakt jednoduché a účinné.
A to hlavně ve chvílích, kdy prokrastinujeme až běda, víme o tom a trápíme se tím. Přes to, přese všechny motivační věty a rady se nějak ne a ne dokopat k sebemenšímu výkonu.
A právě ve slově “sebemenší” je světlo naděje.
Kaizen totiž nabízí všem, kteří o to stojí, doslova jednominutové řešení. Tak se dá alespoň s něčím začít, i když se člověku opravdu, ale opravdu nechce.
Představte si to: – jednu minutu budu číst anglicky.
– jednu minutu budu cvičit břišáky
– jednu minutu budu čistit boty
– jednu minutu budu mýt okno v kuchyni
– jednu minutu budu psát esej do školy
– jednu minutu…..doplňte si sami podle libosti
A co se podle vás stane? Jedna jediná minuta, šedesát vteřin, vůbec nepůsobí jako hrozba, člověk ani nestačí pocítit lenost nebo nechuť. I ten největší lenoch se jedné jediné minuty nezalekne.
Možná, říkáte si, ani moc nestihne. Ale o výkony tu primárně nejde. Jde o to, že se do toho pustíte, že překonáte ten bludný kořen, který vás drží za nohu a šeptá : až zítra, až potom, až od pondělí…
Když si řekneme, že jedna minuta nic není a pustíme se do odkládaného úkolu, i tak se podaří nabít mozek energií, jak baterku.
Možná, že se z jedné minuty stane minut pět nebo deset.
Možná, že svou nechuť nepřekonáte, ale uznáte, že jedna minuta denně je ok a můžete ji obětovat každý den nebo i dvakrát denně.
A teď si spočítejte, že 30 nebo 60 minut měsíčně například studia angličtiny je lepší než vůbec nic.
Kaizen je prostě malinký nenáročný krůček, který se dá pohodlně zaimplementovat do každodenního života, aniž bychom cítili nechuť k velkému závazku.
Přesto se zlepšujeme.
Kdo, ostatně, určí, jak velkých pokroků máme a můžeme dosáhnout? Jen my sami. Nikomu nic nedokazujeme, nikomu nepotvrzujeme svou účast ve velkém divadle světa, přesto na něčem pracujeme. Jednu minutu, no a?