Když v roce 2021 uvedl Netflix francouzský film Huit Rue de l’Humanite, česky Zásek, byl svět, aniž by to přesně tušil, zhruba v polovině neskutečné zkušenosti zvané “pandemie Covid-19”. Dost dlouhá doba na to, aby se toto celosvětové trauma začalo promítat do tvorby v různých podobách. Film Zásek není jediný, ani nejpozoruhodnější počin filmařů na téma „lidi v covidu“; poměrně plodně zareagoval také knižní trh, o hlubokém vesmíru internetu, blogů, článků a různých obsahů ani nemluvě.
Film francouzského režiséra a herce Danyho Boona Zásek představuje masově stravitelné, předvídatelné a – po francouzsku – jistým způsobem zábavné dílko, reflektující různá sociální klišé onoho temného času roušek, dezinfekce a virtuálního života.
Jako sociální laboratoř zde funguje jeden pařížský činžák, kde se divák postupně setkává s plejádou postaviček reprezentující různě polarizované názorové postoje během pandemie. Lidé žijící ve strachu, nervozitě, očekávání digitální slávy či smrti neznámým virem, ale i lidé znudění, nevěřící, vychytralí nebo solidární. Prožívají sociální odloučení hledíce si do oken a balkonů a spoléhajíc na možnosti digitálních světa více než kdykoliv ve svém předchozím životě.
Děj filmu je prostý: koronavirus přinesl do Francie nouzový stav a lockdown, který uzamkne v bytech jednoho pařížského činžovního domu jeho obyvatele vyzbrojené různými životními situacemi a osobními postoji. Ti musí trávit většinu času doma, u oken a počítače. Máme tu děti na online výuce, mladý ambiciózní pár snažící se o digitální úspěch, vystresované otce a matky, starou ženu provozující tajně bar nebo zdravotníka, který situaci vnímá jako příležitost. Co postava, to archetyp odrážející různé společenské postoje k pandemii, odrážející pocity a emoce, odrážející jistý typ „pravdy“ své doby.
V průběhu filmu se kvůli společnému lockdownu obyvatelé učí jeden druhého poznávat, vycházet spolu a přes propasti názorových neshod a osobních frustrací nacházet solidaritu a lidskost.
Samotný film patří mezi lehce stravitelný evropský netflixový standard, ke kterému se víckrát divák pravděpodobně nevrátí. Nese odkaz žánru klasické francouzské komedie, která je ztřeštěná, povrchně dojemná, místy vtipná, ale také naivní, trapná a hluchá s nejednou chvílí, kdy si bez zastavení děje rádi odejdete udělat kávu.
Nicméně, otevírá, mimo jiné, téma pocitu sociálního odloučení člověka uprostřed nevídané krize, jeho samoty, strachu a nudy. A také snahy se zabavit a zůstat zapojený do okolního světa skrze možnosti digitálního prostředí. Hledající konsenzus mezi skutečným světem a virtuálním připojením, které představuje v oné tíživé době – všechno.
Na pandemii Covid-19 budou nejen Francouzi vzpomínat jako na dobu, která si vynutila nedobrovolnou izolaci milionů lidí po celém světě. To s sebou přineslo zcela mimořádnou situaci, která zasáhla doslova do všech sfér lidského života. Dnes, s jistým mírným odstupem, můžeme již nahlédnout do této naší nedávné minulosti a začít se učit chápat dopady na makro i mikrosvět člověka. Globálně jsme prožili bezesporu historickou zkušenost, která před nás postavila otázky ke zkoumání. Přemýšlíme o účincích pobytu v sociální a fyzické izolaci na mozek, lidské chování a rozhodování v situacích neurčitosti a rizika. Zkoumáme dopady na imunitu, psychické zdraví nebo naše strategie zvládání nouzových a stresových situací. Digitalizace zažila malý Big Bang, jehož rozpínání pociťujeme stále a nadále všemi směry.
V oblasti event marketingu nás pak zajímají způsoby, jak jsme pracovali s obsahy, zábavou, edukací a komunikačními kanály během krize, ale především to, jak nás tyto události posouvají dál v současném postpandemickém světě.
Jak ukazuje i film Zásek, bez technologií by byl scénář průběhu pandemie zcela jinde. Humorné situace online výuky a otce ve slipech na pozadí nebo písňový popěvek na téma pandemie s potenciálem virálního hitu nejsou až tak přemrštěné a rezonují s mnoha našimi vlastními zkušenostmi. Jednou z hlavních lidských snah, kterou přibližuje i snímek Zásek, je zůstat spojený se světem, s komunitou a s děním. Zůstat v událostech, mít zážitky a informace, sdílet své životy a posouvat je vpřed, i když v teplácích u počítače. Skutečnost, že lidé byli od sebe jen několik metrů, odděleni zdmi bytů, a přesto víceméně sami, podtrhuje více než co jiného, význam digitálního propojení.
Dnes je již nezpochybnitelné, že význam IT technologií a komunikace během pandemie raketově vzrostl. Důsledky karantény a izolace vedly k bezprostřednímu posunu k přijímání digitálních řešení, od virtuálních událostí po hybridní řešení a online účast na eventech.
Mezi mnoha lekcemi, které z pandemie plynou, je potenciál virtuálních platforem spojovat lidi bez ohledu na geografické, finanční nebo sociální překážky. Nezapomíná se však ani na výhody osobních akcí, které nabízejí pocit komunity a sociálních sítí. Obě tyto oblasti se ukázaly jako nezbytné a prolínají se v novém vnímání reality a lidské kultury.
Zkušenost s používáním platforem založených na videu však odhaluje také do očí bijící nedostatek těchto nástrojů pro virtuální spolupráci. Lidé mají problém s udržením pozornosti, když se mají věnovat delšímu online setkávání nebo obsahům. Podobně jako děti učící se online ve filmu Zásek. Jak digitální, tak environmentální rušivé vlivy odebírají pozornost uživatelům na bezprecedentní úrovni. I když se video platformy za poslední roky výrazně zlepšily, nadále selhávají při podpoře stejné úrovně zapojení osobních akcí.
Účinnost čistě virtuálních akcí bude tedy ještě podrobená zatěžkávacím zkouškám. Hlavní výzvou, především pro marketéry eventů, bude udržet a zvýšit zapojení účastníků, když už mají zpátky jiné offline možnosti. (Naštěstí pro naše duševní zdraví!)
Vyvstává tedy otázka ohledně budoucnosti event marketingu v post-Covidové éře. I když nás minulé roky a měsíce naučily, že předpovídání budoucnosti je zbytečným cvičením, všechny posuzovatelné markry ukazují na to, že i v době postpandemické nebude digitalizace oslabena, právě naopak. Sledujeme v praxi nástup a dominanci hybridního modelu event marketingu. Spojení event marketingu a digitálních platforem na všech úrovních se stává nově nastoleným satusem quo. Jednoduše řečeno, virtuální trend tu zůstane. Šíře spotřebitelů a klientů, které lze oslovit bez ohledu na geografické a finanční překážky, je prostě bezkonkurenční.
Jak tedy bude vypadat hybridní forma setkávání v event marketingu? Prognóza je naznačená trendem Bleisure, který začíná získávat na popularitě. Jak samotný název napovídá, jedná se o spojení služebního a rekreačního cestování. Poté, co byli uvězněni lockdowny ve svých domovech, lidé všech věkových kategorií touží opustit své domovy, svá města, a dokonce i své státy a cestovat. Aby se maximalizovala osobní účast, musí být účastníci motivováni zážitkem z akce. Ve světě po Covidu-19 se zkrátka musí mísit obchod a potěšení ze zážitků nyní více než kdy jindy! Bude více záležet na místě konání, na obsahu, estetice, činnostech, zážitcích a celkové kultuře – samotná událost může dokonce hrát druhé housle.
Osobní akce představují pro značky stále nejlepší příležitost s nejvyšším potenciálem pro sponzorství a podporu obchodu. Sponzoři, kteří se chtějí setkávat se zákazníky tváří v tvář, vědí, že offline události také přinášejí i cenné okamžiky neplánované náhody.
K nim často a spontánně dochází, když narazíte na lidi osobně a necháte události plynout, zapojíte emoce a autenticitu chvíle a lidí kolem. To virtuální svět zcela simulovat nedokáže, i když v současné době do hry vstupuje vzrušující a kontroverzní prvek umělé inteligence, který nás lechtá kolem žaludku. Osobní setkávání lidí po ukončení pandemických opatření opět slavilo úspěch a nebylo to žádné ostýchavé oťukávání. Přesto, nikdo již nepochybuje o šachmatu digitálních možností, které nás během pandemie udržely v chodu a mnohdy předčily očekávání.
Zdá se tedy nevyhnutelné, že hybridní model pro eventové akce, který využívá to nejlepší z obou světů, do budoucna vítězí. Hybridní model, který kombinuje fyzické možnosti sociálních sítí a komunitní aspekty z doby před Covidem-19 s bohatou dostupností virtuální krajiny pandemické éry.
Nejkřiklavějším problémem, který vyplývá z hybridního modelu, je potenciální zvýhodňování mezi osobními účastníky a virtuálními diváky. Úkolem je minimalizovat nepoměr v kvalitě zážitku pro obě skupiny, čehož lze dosáhnout investicemi do kvalitnější techniky a implementací programů během konference, které kopírují lidské aspekty osobní účasti. Výzvou pro organizátory eventů bude nyní zajistit, aby zážitek pro virtuálně připojené účastníky nebyl jen dodatečný nápad. Obsahový marketing by měl vyjadřovat konzistenci v kvalitě zážitku mezi osobními a online diváky a snažit se rozptýlit potenciální přesvědčení, že pokud nemůžete jít osobně, nemá smysl se účastnit vůbec. Proto by obsahový marketing pro virtuální účastníky měl také podporovat kvalitu zážitku: slibovat pocit komunity, audiovizuál ve studiové kvalitě a cesty pro intimnější networking, který se často ztrácí v samotě virtuální návštěvy.
Doufejme, že hybridní způsob přenosu zážitků bude jedním z těch lepších dědictví po pandemii Covid-19 a „do tepláků“ nebo „na balkony“ se už vrátíme jen z čistě dobrovolných důvodů.