O seniorech se snad nikdy tolik nemluvilo, jako v poslední době, kdy je karanténa. Hlídáme babičky a dědy jako vzácný poklad a snad nám konečně dochází, co v nich máme. A co se od nich můžeme ještě naučit!
“Ale babi!” řekneme občas shovívavě a možná dáme i oči v sloup.
Pokud máte to štěstí, že je vaše babička ještě stále ve vašem životě, zkuste se s ní na chvíli zastavit a naslouchejte.
Ta stará dáma, která nám možná připadá už hodně mimo dnešní trendy, si totiž naši pozornost zaslouží. A o jejích radách to platí dvojnásob!
1)Krása je fakt uvnitř!
I když si na obličej namažeme tunu anti-age krémů, stejně nás zub času jednou dožene. Jak to ta babička dělá, že se směje, i když má tolik vrásek a šedé vlasy? Protože je moudrá a život ji naučil, že čas nezastaví. A tak si ho užívá. Každou minutu, kterou má. Ví, že není čas řešit malichernosti a brečet nad povislou kůží na krku. Krása ženy je opravdu ukrytá uvnitř, v její síle a dobré náladě.
2)Mažu se pořád
Kdykoli měla moje babička prsty od sádla nebo od oleje, utřela si je do obličeje. Každý večer vytáhla indulonu a poctivě si natřela obličej, lokty, paty a upracované ruce. Převzala jsem tento zvyk a beru ho za svůj, mažu se pořád. Babičky dobře ví, že kůže potřebuje péči, ale krém za tisíce to být zrovna nemusí. Hlavní je pravidelnost a rutina!
3)Vařím svému muži
Láska (nebo minimálně domácí pohoda) prochází žaludkem. Prostě přijde čas, kdy už partner více než krajková tanga ocení dobrý oběd. Není na tom nic ponižujícího ani neemancipovaného, je to prosté a jasné vyjádření lásky: mám tě ráda a proto se o tebe starám. Nikdo po mně nechce, abych strávila život u plotny a dřezu, ale občasná výroba domácího jídla mě nezabije a rodinu to skutečně stmeluje. Jak říkala moje prateta: Žádný chlap při smyslech neprchá od ženy, která uvaří.
4)Udržitelný šatník je boží
Nikdo vás nepomluví, když půlku prádla, která si tu dřinu nezaslouží, prostě hezky složíte a šoupnete do skříně. Ale i ty nejkrásnější šaty budou vypadat jako hadr, když se o ně nepostaráte. Babičky měly zlomek našich zásob oblečení a staraly se o ně. Vydrželo jim krásné na dlouho, vážily si ho. Zkusila jsem přestat nakupovat oblečení a raději se o své šaty starám.
5)Našetřeme si
Jaj, teď jsme to pocítili. Kdo má finanční rezervu, je na tom prostě lépe. Babičky měly vždy koruny za horší časy. Asi proto, že je zažily, asi proto, že peněz nebylo nazbyt. I když se můžeme pyšnit opravdu dobrým platem, zkusme nevydat celou výplatu, zvlášť za zbytečné věci, které naprosto nepotřebujeme. Babička by poradila, že myslet na zadní kolečka není ostuda, ale životem nabytá moudrost. Naše bezstarostná jízda totiž může najednou skončit…
6)Milujte své děti
To je přeci jasné, říkáte si. Platíme jim kroužky, angličtinu, jezdíte k moři a na hory, co by si mohly více přát? Naši pozornost a čas. Máme snad něco vzácnějšího než je? Babička by nám možná poradila, abychom je naučili něco užitečného, třeba postarat se o zahradu nebo ušít roušku. Neměla by pravdu?
7)Starejme se o druhé
“Už zase?” šílela jsem, když máma chtěla na hřbitov nebo se stavit za příbuznými. Její péče mně připadala přehnaná. Krmila všechna zvířata v okolí, hlídala sousedům děti a navštěvovala kamarádky ve špitálech. (Máme tolik práce a ona je v důchodu a vymýšlí si.) Celý život se o někoho starala a teď prostě nemůže přestat. A není to od ní vlastně strašně moc hezké?
8) Dodržujme tradice
Nenávidíte Vánoce, Velikonoce a všechny svátky? Pečete, smažíte, uklízíte a chystáte a za chvíli je po všem… I babička to dělala a dělala to pro nás. Pro rodinu. Svátky a tradice jsou přesně ty momenty, které nám utváří cenné vzpomínky, ukazují nám, kam patříme a co jsme. Máme něco důležitějšího na práci než potěšit své milované? Jednou, až budete v teplých bačkorách my, to snad někdo udělá pro nás.
9) Dělejte alba
Opravdu je máloco tak únavné, než strávit hodinu nad cizím fotoalbem. Babičky ale ví, že čas nevrátíte a své fotky si hýčkají. Jsou to svědci jejich života a budou i našeho. Za deset, dvacet let budou děti dospělé a my budeme vděčně probírat svá alba….
10) Odpouštějte
Babičky ví, že žít se zlobou a pomstou v srdci je ta nejotravnější věc. “Pepa mi byl tehdy nevěrný, ale nakonec se vrátil,” sdělila s mírným úsměvem babička kamarádky Míši. Ta valila oči. “No, tehdy se každý k rozvodu nehrnul.” Posoudit svou životní situaci samozřejmě musíte sama a rozhodnou o ní také. Ale babička by vám vysvětlila, že lidi jsou je lidi a ne roboti a že život je na zlobu příliš krátký.